ZOOted Velociraptor zooted plast 16cm v sáčku

Stegosaurus byl jedním z největších zástupců své čeledi, mohl dorůstat délky až kolem 9 metrů. Běžně velké exempláře dosahovaly délky asi 6,5 metru a hmotnosti 3500 kg. Stegosaurus je nejznámější ze všech obrněných dinosaurů. Byl to poměrně velký kvadripední živočich (pohybující se po čtyřech končetinách). Když bylo zvíře napadeno útočníkem, rozhoupalo ocas ze strany na stranu a ostny tak mohly způsobit těžká zranění útočícím masožravým dinosaurům. Nebyl to žádný rychlý běžec. Jeho rychlost chůze podle dochovaných stop nepřesahovala asi 6–7 km/h. Stegosaurus byl velké zvíře a k tomu býložravec. Musel tedy mít potřebné množství rostlinné potravy, je pravděpodobné, že rozsekával nízko rostoucí vegetaci a pak ji rychle polykal do velkého břicha.

Velociraptor byl poměrně malý, srpodrápý teropodní dinosaurus, patřící mezi dravé dromaeosauridy. Velociraptor byl jen asi 1,8-2,1 metru dlouhý a zaživa vážil kolem 20 kilogramů. Výškou hřbetu nepřesáhl zhruba 80 cm, dosahoval tedy velikosti statného psa. Měl drobné ostré zuby a "srpovitý" dráp na noze o délce kolem 6 cm. Dráp nesloužil jako řezná zbraň, ale jako nástroj, díky němuž mohl lovec imobilizovat kořist, nebo se na ni udržet, pokud se jednalo o větší zvíře. Tento malý teropod žil v období svrchní křídy asi před 75 až 71 miliony let. V roce 2007 byla publikována studie, která dokazuje přítomnost pernatého pokryvu těla u tohoto dinosaura. Na základě „úchytů“ na kostech je jisté, že tito dinosauři byli alespoň na končetinách vybaveni pernatým integumentem.

Carnotaurus neboli "masožravý býk" patří do skupiny menších až značně velkých dravých dinosaurů (teropodů), z období jury a křídy. Byl to po dvou chodící masožravec dlouhý přibližně 7 až 9 metrů a vážící přes 1,5 tuny (snad až 2,7 tuny), žijící v Jižní Americe v období svrchní křídy (cca před 70 miliony let). Byl to lehce stavěný dravec s hmotností kolem 1,5 tuny. Na hlavě měl 15 cm dlouhé rohy tvořené čelními kostmi a byly kuželovité, silné a pevné. Jejich funkce je stále předmětem bádání. Mohly posloužit jak v boji nebo zabíjení kořisti tak i při námluvách. Ať už to bylo jakkoliv, carnotaurus je v současnosti jediné známé masožravé dvounohé zvíře s párem rohů. Čím se carnotaurus živil není stále jasné. Dříve se předpokládalo, že dokázal ulovit i velmi velkou kořist. Současné studie však naznačují, že šlo spíše o zvířata malá, mláďata nebo dokonce mršiny.

Plesiosauři byli druhohorní mořští plazi. Největší formy těchto dravých živočichů dosahovaly délky přes 15 metrů. Způsob plavání byl u těchto vodních plazů velmi neobvyklý, ale přesto energeticky efektivní. V roce 1816 byly objeveny fosilie plesiosaura také na území Francie.

Spinosaurus „Trnitý ještěr“ byl rod obřího masožravého dinosaura (teropoda). Vážil kolem dvanácti tun a na délku měřil až šestnáct metrů. Pro představu, jenom jeho lebka byla dlouhá asi 2 metry. Největší známý masožravý dinosaurus byl obrovský dravec s téměř metrovými úzkými čelistmi plných zubů. Novější odhady hmotnosti spinosaura dosahují přibližně 6,4 až 7,5 tuny, což z něj stále činí jednoho z pěti největších dosud známých teropodních dinosaurů.

Parasaurolophus byl rod velkého, asi 10 metrů dlouhého býložravého kachnozobého dinosaura ze skupiny Ornithopoda. Výška: 5 metrů. Délka: 9,5 metru. Nejnápadnějším znakem tohoto býložravce byl dlouhý trubicovitý hřeben na hlavě napojený na nosní dutiny zvířete. Sloužil hlavně ke komunikaci mezi členy vlastního druhu prostřednictvím hlasitých zvuků, k rozlišení od příbuzných druhů a částečně pomáhal ovládat tělesnou teplotu. Za bezzubým zobákem se nacházelo množství malých zubů, které zpracovávaly potravu způsobem připomínajícím přežvykování dnešních býložravých savců.

Žil asi před 76 až 72 miliony let na území dnešní centrální a východní Asie. Měl kostěný hřeben na hlavě, který dosahoval délky 1,6 metru a hmotnosti zhruba 22 kg a z patra mu rostly do dutiny ústní dva kostěné výrůstky. Podle vědecké studie z roku 2015 mohla mít vajíčka oviraptorů (nebo jejich blízkých příbuzných) zeleno-modrou barvu. Vědci to zjistili rozborem původních biologických pigmentů ze skořápek zkamenělých vajec starých kolem 66 milionů let.