Český strakatý skot patří do skupiny plemen horského strakatého skotu. Zemí původu pro plemena této skupiny je Švýcarsko. Zbarvení srsti je červenostrakaté, hlava a spodní části končetin jsou převážně bílé, jinak převažují barevné plochy. Výška v kříži u dospělých krav je 140–144 cm, při živé hmotnosti 650 - 750 kg. Je to plemeno s dvoustrannou užitkovostí s poměrem mléčné a masné produkce 60:40. Požadavek na mléčnou užitkovost je 6000 - 7000 kg mléka za laktaci s vysokým obsahem tuku a bílkoviny.
Medvěd lední je bezkonkurenčně největší a nejsilnější suchozemský tvor, který dokáže přežít v mrazivém prostředí Arktidy. Vrstva podkožního tuku jej nadnáší jako plovací vesta a pomocí širokých tlap vyvine úctyhodnou rychlost deseti kilometrů za hodinu. Živí se zejména lovem, přičemž jeho hlavní kořistí jsou tuleni, zdržující se při okrajích mořského ledu. Není-li potravy dostatek, žije ze své tukové rezervy a je schopný hladovět po dobu několika měsíců. Údajně největší doposud známý exemplář dosáhl váhy 1 002 kg a vzpřímený mohl být vysoký kolem 3,5 metru.
Divokým předkem osla domácího je africký osel núbijský a somálský, jež jsou již skoro vyhubeni. Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často k tahu, jízdě či je chován pro mléko, maso a kůži. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě. Osel domácí je býložravec. Jeho skromnost v potravě je příslovečná, kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí všechnu rostlinnou potravu, osli dokonce okusují dřevo a jsou ho schopni částečně trávit. Důležitá je však pro něj čistá voda. Nenáročnost a schopnost uživit se i málo výživnými druhy rostlin zdědil osel po svých divokých předích, kteří se před domestikací živili často jen různými druhy suchých travin a polopouštních trnitých keřů. Délka života: 27 – 40 let, hmotnost: 80 – 480 kg (dospělý/á), rychlost: 24 km/h (max.), výška: 79 – 160 cm (dospělý/á, v kohoutku).
Lemur kata patří do řádu primátů, podřádu poloopic, čeledi denních lemurů. Patří k nejoblíbenějším a nejvíce chovaným lemurům v zajetí (v zoologických zahradách). Stejně jako ostatní lemuři je ohroženým druhem. K jeho typickým znakům patří dlouhý pruhovaný ocas, který pomáhá udržovat rovnováhu při skocích a slouží mu také k dorozumívání ve vysoké trávě. Délka jeho těla je 39–46 cm, samotného ocasu 56–63 cm, celkově pak 95–110 cm. Váží v průměru 2,2 kg. Lemur kata se živí zejména plody a listy tamarindu indického, známého jako kily. Nepohrdne však ani květy, různými bylinami, kůrou, mízou, shnilým dřevem, pavučinou, larvami hmyzu, členovci a malými obratlovci.
Axolotl mexický je fascinující vodní tvor, který je považován za symbol výjimečné regenerační schopnosti. Tento endemický druh obývá jezera Xochimilco a Chalco v Mexiku, kde se vyskytuje v tekoucí vodě s čistým dnem. Jedná se o bezobratlého obojživelníka, který zůstává po většinu svého života ve svém larválním stádiu, což znamená, že si udržuje žabí podobu po celý svůj životní cyklus. Axolotl je unikátní nejen svým vzhledem, ale také schopností regenerovat téměř jakoukoli část svého těla, včetně mozku, srdce a dokonce i končetin. Tato schopnost mu poskytuje značnou výhodu v přežití a výzkumu. Bohužel je axolotl kriticky ohroženým druhem, především kvůli ztrátě přirozeného prostředí a znečištění vodních toků. Jeho jedinečná povaha a regenerační schopnosti však přitahují pozornost vědců i nadšenců exotické fauny po celém světě. Rozměr zvířátka: 8 cm Vhodné od 3 let
Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s poměrně dlouhýma špičatýma ušima a dlouhým huňatým ocasem. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg. Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, podobně jako pes. Svůj revír v okruhu 6–8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz. Složení potravy je silně závislé na místních podmínkách. V přepočtu na myši spotřebuje 15 až 20 myší denně. Liška obecná je podle myslivců přemnoženou zvěří a je dosud povolen její celoroční odstřel.
Mají krátký zobák uzpůsobený k zobání potravy. Kohouti bývají plodní od zhruba 7 měsíců a slepice může snášet vajíčka od 4–6 měsíců věku. Kohouti mají vlastní vnitřní biorymus. Ten jim ohlašuje, která hodina je ta pravá pro první ranní zpěv. Kohout ale kokrhá, i když chce upozornit na blížící se hrozbu, komunikuje s ostatními ptáky, zve slípky na hostinu – je doba krmení. Přítomnost kohouta v hejnu má své pádné opodstatnění, slepice jsou díky němu klidnější a kohoutí pán tvorstva zastane mnoho nenahraditelných funkcí.
Triceratops je nejznámější z tzv. rohatých dinosaurů (Cerapoda) a jedním z nejznámějších dinosaurů vůbec. Jeho třírohá hlava s kostěným límcem z něj učinila jeden z ikonických symbolů doby dinosaurů. Triceratops byl robustní čtyřnohý býložravec, jehož výška v nejvyšším bodě zad činila až 3 m, délka až kolem 9 metrů a hmotnost kolem sedmi až třinácti tun. Triceratops byl oblíbenou potravou známého tyrannosaura. Široký a zaokrouhlený límec chránil měkký krk zvířete před predátory. Také se předpokládá, že měl funkci ozdobnou při namlouvání a páření.
Jelen je velký sudokopytník z čeledi jelenovitých. U nás na něj narazíte po celé republice. V minulosti byli jeleni téměř vyhubeni, zatímco dnes se jim daří. Pyšní se svojí korunou, troubí k zahájení boje a miluje své kolouchy. Jeleni se dožívají 12 let a můžou vážit až 240 kg. Se svým vzrůstem až 150 cm v kohoutku. Vzrostlé parohy měří na délku i 120 cm. Paroží je zakončeno tzv. korunou. Parohy můžou vážit až 8 kg. Jelen evropský je výlučně býložravý přežvýkavec. Složení potravy se ale mění v závislosti na roční době. Díky své velké velikosti dospělí jeleni nemají v současné době kromě člověka příliš přirozených predátorů. Největší hrozbu pro něj představuje vlk. Ve volné přírodě se jelen evropský dožívá průměrně 10–13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let.
Čáp bílý je velký druh ptáka z čeledi čápovitých, který je v Evropě široce znám díky stavění velkých hnízd na lidských stavbách jako jsou opuštěné komíny, střechy budov, kostelní věže nebo sloupy vysokého napětí. V Česku žije kolem 3000 čápů. Populace českých čápů je stabilní, světová populace je dokonce na vzestupu. Délka těla dosahuje 95–110 cm a rozpětí křídel 180–218 cm. Čáp je potravní oportunista a jeho složení potravy se liší v závislosti na oblasti výskytu. Do jeho jídelníčku patří menší savci (hraboši, krtci), hmyz, žáby a žížaly, méně také plazi, plži, ryby, měkkýši, ptačí vejce i ptáčata jiných druhů ptáků nebo mršiny. Kořist vyhlíží za pomalé rozvážné chůze, na hlodavce někdy nehybně čeká u nor. K jeho hlavním predátorům patří velké druhy dravců, ve střední a východní Evropě to je hlavně orel mořský.
Je rozšířena v jižní Africe, Botswaně, Namíbii, na jihu Zimbabwe a Angoly. V křovinatých oblastech i savanách a polopouštích. Žirafa je nejvyšší zvíře na zeměkouli. Je to celkově zvláštní zvíře. Žirafy jsou klidná a mírumilovná zvířata. Tvoří menší stáda většinou o 5-12 kusech, jsou ale známy i případy, kdy mělo stádo přes 150 kusů. Stádo vede stará a zkušená samice, která řídí veškerý život uvnitř. Živí se rostlinnou potravou. Okusuje větvičky a listí nejčastěji na akáciích, které omotává svým fialovým až 40 cm dlouhým jazykem. Žirafa vydrží poměrně dlouho bez vody (některé zdroje uvádí 30 dnů i víc) a v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Při pití musí žirafa roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a je v této pozici velice zranitelná. Proto bývá u pití ostražitá. Běhá rychlostí až 50 km/h. V přírodě se dožívá 20–25 let, v zajetí až 33 let.
Tento stromový savec zavalitého těla bývá dlouhý 50 až 60 cm a vážívá 4 až 4,5 kg. Má krátký ocas (5 cm), jeho hlava je oblá s tupým nosem, ušní boltce nemá. Končetiny jsou poměrně slabé, přední jsou téměř dvakrát tak dlouhé jako zadní, všechna chodidla jsou zakončena třemi srostlými prsty se silnými, zahnutými drápy z nichž prostřední je nejdelší (až 7,5 cm). Samice má na hrudi dvě mléčné žlázy. Dlouhý krk obsahuje devět obratlů a je velmi pohyblivý, dovoluje otočit hlavu o více než 180°.
Francouzský buldoček patří mezi tzv. dogovité psy, jejichž původ je odvozován od tibetské dogy. Má veselou, stabilní, nekomplikovanou povahu, k hraní ho není třeba dlouho pobízet a velmi rád se mazlí. Je velmi družný a společenský. Je vhodný i do rodiny s dětmi, se kterými si rozumí. I k důchodcům a méně aktivním lidem se hodí, pokud jsou však ochotní se o něj po zdravotní stránce postarat. Prakticky neštěká a je velmi klidný. Toto plemeno pochází původem z Francie. Délka života: 10 až 14 let.
Prase domácí je významné domácí zvíře, chované hospodářsky především pro maso, vyšlechtěné z prasete divokého. Nápadným rozdílem oproti praseti divokému je tvar ocásku. Hmotnost se pohybuje od 30 kg až do 400 kg, délka těla je od 50 cm až do 250 cm, výška v kohoutku od 35 cm do 90 cm. Prase domácí je všežravé. Ve velkochovech se prasata krmí převážně průmyslově vyráběnými granulemi, mezi další používaná krmiva patří brambory, kukuřice, obilný šrot a kuchyňské odpadky.
Kur domácí se chová hlavně kvůli produkci kuřecího masa a pro vejce. Kuřičky jsou mladé slepice, které na své první vajíčko teprve čekají, kdežto slepice už nějaký ten pátek zkušeně snáší. Slepice je všežravec. Živí se zrním a pokud jsou slepice žíznivé, nesnáší vejce. Slepice chované za účelem produkce vajec se nazývají nosnice. Slepice chované pro produkci masa se označují jako brojleři. Většina slepic se dožívá průměrného věku od šesti do deseti let.
Francouzský buldoček patří mezi tzv. dogovité psy, jejichž původ je odvozován od tibetské dogy. Má veselou, stabilní, nekomplikovanou povahu, k hraní ho není třeba dlouho pobízet a velmi rád se mazlí. Je velmi družný a společenský. Je vhodný i do rodiny s dětmi, se kterými si rozumí. I k důchodcům a méně aktivním lidem se hodí, pokud jsou však ochotní se o něj po zdravotní stránce postarat. Prakticky neštěká a je velmi klidný. Toto plemeno pochází původem z Francie. Délka života: 10 až 14 let.
Pro zlatého retrívra je typický přátelský výraz s neustálým úsměvem. Tihle psi mají snad jedinou nevýhodu, a sice jejich línavost. Jinak jsou totiž naprosto dokonalými parťáky pro celou rodinu, kterou si okamžitě zamilují. Jedná se o psa, který se vyznačuje velkou ochotou pomáhat lidem, a proto se také využívá jako canisterapeutický, vodící nebo asistenční pes. Zlatý retrívr je klidný, ochotný a velmi přátelský jak k dospělým, tak k malým dětem. Zlatí retrívři milují sport. Běh, procházka, poběží vedle vás až vy pojedete na kole, plavání, budou vás doprovázet na dlouhé výpravy za dobrodružstvím. V průměru se dožívá 10 až 12 let.
Jak již název tohoto druhu prasete napovídá, jedná se o prase pocházející z Vietnamu. Chová se však nejen ve Vietnamu, ale ve všech částech jihovýchodní Asie. Vietnamské svislobřiché prase se ve Vietnamu nejčastěji chová v černém nebo šedém zbarvení. Prasata mají nízké nohy, válcovitý trup s objemným břichem, které se v dospělosti dotýká země. Hmotnost dospělých prasat se pohybuje od 50 do 60 kg, výška v kohoutku u čistokrevných prasat nepřesahuje 45 cm. Jako většina domácích prasat je i vietnamské svislobřiché prase všežravé, ve Vietnamu ho krmí především vodními rostlinami, zbytky při sklizni rýže a banánů. Březost trvá 110 dní, nebo, jak říkají Vietnamci, tři měsíce, tři týdny a tři dny. Ve vrhu bývá 8-12 selat, která už po deseti dnech od narození začínají přecházet na pevnou potravu, ale mateřské mléko sají nejméně do šestého týdne života. Odstavují se ve věku 6-8 týdnů. V dobré péči se vietnamské prase dožije až dvaceti let, většinou ale v rozmezí deseti až patnácti let.
Koza domácí je menší domestikovaný přežvýkavec, patřící mezi nejstarší užitková zvířata, člověk ji chová bezmála 10 tisíc let. V češtině se samice se nazývá koza, samec kozel, v jihozápadočeských nářečích také pukl či puk, ve východomoravských nářečích cap. Vykastrovaný kozel se označuje slovem hňup; hňup je méně agresivní, maso hňupů má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá kůzle nebo kozle. V Evropě se kozy chovají nejčastěji pro mléko, případně maso. Kozí mléko je prospěšné zdraví, má vyšší obsah tuku a nižší obsah laktózy než mléko kravské. Čerstvé kozí mléko má charakteristický kozí pach, který je mnoha konzumentům nepříjemný. Intenzita pachu závisí na plemeni kozy, způsobu ustájení i krmení.
Jerseyský skot je malé dojné plemeno charakteristické jemnou štičí hlavou, ušlechtilou tělesnou stavbou a vysokým obsahem bílkoviny a tuku v mléce. Je to drobný skot jemné konstituce, krávy dosahují kohoutkové výšky pouze 117–125 cm a živé hmotnosti 350–420 kg. Masná užitkovost je jen velmi malá: jatečná výtěžnost vyřazených krav je velice nízká, lůj starších zvířat je navíc sytě žlutě zbarvený, takže se maso podobá koňskému. Mladá zvířata se nedají vykrmit do vyšší hmotnosti a porážejí se už při hmotnosti 200–250 kg.
Kachna domácí je domestikovaný pták z řádu vrubozobých, chovaný pro maso, vejce a peří po celém světě. Mají plochý zobák, který je na okrajích lemován drobnými vroubky a lamelami. Ty kachnám umožňují procezovat potravu z vody i z řídkého bahna. Hmotnost 1,4?5 kg, roční snáška 50?200 vajec, inkubační doba 26?29 dní.